Už tu byly různé neposlouchatelné kapely zakládající si na vlastní image. Všechny to musely časem pochopitelně zabalit. A tak se ptám, kdy to zabalý dětská skupina pro nejmenší - Tokio Hotel. Sympatičtější je mi snad i ta neposedná žížala Julie, která neúnavně laškuje s Dádou Patrasouvou celá léta. Ale není to přetvářka či image...A to se cení. Když už jsme u image, hlavní nepostradatelnou složkou již zmiňované kapely, tak na tom také nevidím nic převratného...Kdyby kolem mě prošel frontman kapely tak si ho možná skoro nevšimnu (v dnešní době takhle vypadá hodně mích spolužaček) a v podstatě na něm nevidím nic nového...Lakování nehtů na černo je opět ohraná písnička, ale dnešním fanynkám ve věku 3-14 let to musí připadat jako něco nového, to zcela jistě chápu. Dělal to David Bowie, Freddy Mercury a dnes třeba Brian Molko...Promyšléná image je jediná věc kterou vlastně mohou zaujmout jisté jedince.
Písničky jsou nevýrazné, já osobně když jsem slyšela "Durch dem Monsum" tak mě to ani vyloženě nezhnusilo ani nepotěšilo (na první poslech)...Jakobych nic neslyšela. Tam, kde by se to mělo konečně rozjet slyším stále ten hluchý,plochý hlas a zvuk kapely. Mimochodem jsem zvědavá co bude Bill dělat až začne mutovat, no myslím že si ještě nějakou legraci užijeme. Možná se někteří ptáte proč mám ty blbý kecy, nemám to poslouchat a ignorovat to, ne?Ale o co se já asi snažím? Kdykoliv je vidim či slyším, tak je ihned přepnu ale pak výjdu na ulici a všude na stěnách je sprejem naspáno "Tokio Hotel" a v trafikách je to snad nejhorší. Jediné se musí těmto chlapcům z německa nechat - Jsou absolutně nepřehlédnutelní a velice špatně se dají jen tak ignorovat.











souhlasim.