Čeká mě nemilé překvapení. Před školou stojí houf puberťaček ze šestky a sedmičky. Všechny zmalovaný a s černýma nehtama. ,, Tys nám zabila Billa" vyjedou na mě a vrhnou se po mně. Oni mě normálně napadnou. Eiška bleskově přivolá kluky z naší třídy a běží pro učitele. Kluci mě dostanou ze spárů těch slepiček. Už k nám běží moje třídní a taky ředitelka. Třídní mě odvede do sborovny. Ty slepice jdou všechny do ředitelny. Třídní mi uvaří čaj a nechá mi trochu vydechnout. Sem trochu poškrábaná a jedna mě kousla, ale jinak mi nic není. Na druhou hodinu jdu normálně do třídy. Všichni jsou docela otřesený a je jim mě líto. I když nemaj rádi TH chápou, jak mi je. Den se nekonečně vleče. Uprostřed poslední hodiny- matiky mi vlá Tomovo číslo. Jenže máme jednu starou úču a nemůžu to zvednout. Kruci. ,, Mohla bych prosím přijmout hovor, paní učitelko? Je to důležitý, z nemocnice" Poprosím ji. ,, Králová, vy si snad myslíte, že když je ten váš gauner slavném a leží v nemocnici, že budete mít privilegia? Jste se snad zbláznila." Oznámí mi. Kruci, to sem si mohla myslet. Je mi zase do breku. Kráva jedna stará. Všichni na mě vrhají soucitný pohledy. Hned po hodině točim Toma. Nikdo to neberu. Ksakru, ksakru, ksakru. Co když se něco stalo??? Nečekám na Elišky ani nejdu na oběd. Ale jdu rovnou domů. Pořád zkoušim Toma. Nic. Doma se zavřu v postele a pustim si CD TH. Pořád sleduju mobil. Aspoň, že slyšim Billův hlas. V 5 příde domů mamka. Chce semnou mluvit. Dozvěděla se, co se stalo ve škole. Povídáme si a já jí řeknu, jak na mě všechno padá. Pořád se mi chce brečet. Chybí mi Bill a nevím co se děje. Mamča mě chápe. Ví, jak mi je. Povídáme si spolu do 7. pak příde domů taťka a ségra. Byli spolu na volejbale. Taťka jde do koupelny dole a ségra v patře. Máme totiž baráček. Dole kuchyň, jídelnu, terasu spojenou s obývákem, naši tam maj ložnici a koupelnu. Já a ségra máme každá pokojík v patře. Jednu koupelnu a ta´tka tam má ještě pracovnu. Mamka jde nandat večeři. Já nemam hlad. Až ségra odejde z koupleny jdu tam. Naložim se na půl hoďky do vany. Pak si jdu lehnou. Na uších mam THčka. Zvoní mobil. Jupííí. Tom. Zvednu to. ,, Sáro ahoj" to není Bill. Jen TomL ,, Ahoj Tome, děje se něco?" ,, ne všechno v pohodě. Dopoledne ti bill volal, ale asi si byla ve škole. Pak celý odpoledne spal. Už se cejtí líp. Ale bude muset jít o víkendu ještě na jednu operaci s tou nohou. Nic vážnýho. Pak už dostane sádru. Chtěl tě pozdravit víš" vysype ze sebe. ,, Škoda, nemohla jsem to zvednout. Tak moc bych ho chtěla slyšet. Budeš ho pozdravovat a řekneš mu a´t mi zavolá zítra?" ,, Sáro to nepůjde. Až do neděle už k němu nesmíme. Prý potřebuje klid. V neděli se ti ozvu. Musim končit. Papa a drž se puso" Zavěsí. Ach neL tejden nebudeme mít žádne zprávy. Už zase brečím. Až z toho usnu. Ráno když mi zvoní budík se probudim úplně zpocená. Mam sucho v puse. Nevstanu. Jen ležim a koukam do stropu. Za 10 minut vlítne do pokoje mamka. ,, beruško už musíš vstávat zarazí se a vyděšeně na mě koukne. Přiskočí ke mně a dá mi ruku na čelo. ,, Kruci Sáro. Celá hoříš. Přinesu teploměr. Lež." Přikáže. Teploměr ukáže 39.5 . Mamka mi udělá čaj a dá nějaký prášky. Ani si to moc nepamatuju. Pořád spim. Když se probudim je v mym pokoji úplná tma. Zkusím zavolat mamku, ale nemůžu mluvit. Jen ležím a čekám. Mamka příde, nevím za jak dlouho. ,, Už jsi vzhůru kočičko?" Jen kývnu. Sáhne mi na čelo a nevypadá moc šťastně. Ale co je pak už nevnímam. Slyšim nějaké hlasy. Snad říkají něco, že to není lepší nebo tak něco. Najendou mam na čele něco ledovýho. Násilim otevřu oči. U postele je nějaká cizí ženská. Asi doktorka. Na něco se ptá, ale nerozumim jí. Propadam se zase do hlubokého spánku.
SORRY ZA KOPCENIE!!!










