Zvuková zkouška
Bill: Nemám žádný klik….Ty máš klik?
Bill: Je to všechno dojemné. Začínáte s dvěmi fronty jako kapela a publikum. Na konci jsme všichni celek…čas jde neuvěřitelně rychle. Je to zvláštní pocit. Neumím to popsat. Je to nejpěknější pocit, jaký se může zažít.
Tom: Chodit na veřejnost je skutečně těžké. Když jdeme ven, tak se vždycky převlékáme. Dám si na vlasy kapuci, ale stejně to je na nic.
Tom: Chodit na veřejnost je skutečně těžké. Když jdeme ven, tak se vždycky převlékáme. Dám si na vlasy kapuci, ale stejně to je na nic.
V letadle
Tom: Nenávidím létání. A když je hnusné počasí a není tu okno…Chytám paniku. Mohl bych umřit!
….Musíme udělat fotku pěkného počasí?
Tom: To by bylo milé.
….Musíme udělat fotku pěkného počasí?
Tom: To by bylo milé.
Bill: Vstával jsem v 8.00. Ostatní včera oslavovali. Ale já ne, vstával jsem v 8, takže kapela zůstává úspěšná. Všichni chtějí úžasného zpěváka, který i tak dobře vypadá. Georg dospává.
V autě
Tom: Červený koberec není tak vzrušující jako show.
Georg: Já myslím na aftershow.
Tom: Já taky.
Georg: Je to skutečně ….Jste neklidní.
Tom: Yeah?
Bill: Míříme na Červený koberec. Novináři čekají. Není tu moc fanoušků. Bohužel.
Tom: Červený koberec není tak vzrušující jako show.
Georg: Já myslím na aftershow.
Tom: Já taky.
Georg: Je to skutečně ….Jste neklidní.
Tom: Yeah?
Bill: Míříme na Červený koberec. Novináři čekají. Není tu moc fanoušků. Bohužel.
Georg: Ceny "Echo" nebyly tak dobré, protože fanoušci stáli v řadě na červeném koberci. Bylo to pouze okolo jednoho metru. Nebyla tam žádní místo na stání a my jsme se nemohli hnout. Nemohli jsme zpět a oni tady stáli od osmi hodin. Cítili jsme se za ně trochu smutně.
Echo 2006 - backstage
Bill: Neuvěřitelné, všude jenom fanoušci TH. Neviděl jsem žádné jiné. Bylo jich tam tolik. Těšíme se víc než předtím.
Gustav: Byl to velmi pěkný moment, když jste oceněni za to, čeho jste dosáhli a víte, že je to díky fanouškům. Je to opravdu překrásné.
Georg: Prostě jdete víš a víš, je to jako raketa a má stále spoustu paliva. Opravdu bych byl rád, kdybychom my čtyři mohli dělat hudbu navždy…
Na koncertě
Bill: A všichni..všichni naposledy pro dnešní večer. Všichni společně….Ich muss durch den Monsun…
Mnohokrát děkujeme, děkujeme pěkně.
Mnohokrát děkujeme, děkujeme pěkně.
Bill: Už jako dítě jsem chtěl stát na podiu a zpívat. Když bych v tom mohl pokračovat, vydělávat si tím peníze a žít, bylo by to skvělé. Je to sen mého života.
Georg: Chtěl bych znovu poděkovat každopádně našim fanouškům, kteří nám dávají tolik energie každý den a na našich koncertech. Všem musím říct, "Vy jste ti nejlepší!"
Georg: Chtěl bych znovu poděkovat každopádně našim fanouškům, kteří nám dávají tolik energie každý den a na našich koncertech. Všem musím říct, "Vy jste ti nejlepší!"
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem










